Historie Stévie

Stevia rebaudiana

Stevia rebaudiana Bertoni (nazývána také stévie sladká, stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky, stévie) bíle kvetoucí světlomilná tropická rostlina. Původní oblast výskytu jsou tropické a subtropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Cení se jí kvůli jejím léčivým účinkům a hlavně kvůli vysoké sladivosti. Stévie se používá především jako náhražka cukru, ale ve vyšší koncentranci může mít poněkud lékořicovou příchuť. RodStevia obsahuje okolo 150 druhů bylin a keřů.

Vzhled

 

Dorůstá výšky 50 až 100cm. Její drobné sytě zelené listy jsou vstřícné, kopinaté. Jemné úbory bílých květů vytvářejí koncové okolíky. Už na první pohled se jedná o zajímavou rostlinu. Stévie byla původně jednoletou rostlinou, ale různými šlechtitelskými postupy se zařadila mezi víceleté.

Historie

Jako první využívaly rostlinu kmeny známé jako Guarání v Paraguayi a Brazílii. Sladili si s ním maté a používali jí také v přírodní medicíně (na pálení žáhy, cukrovku, jako ústní vodu).

V roce 1931 izolovali francouzští chemici glykosidy, které dávají rostlině sladkou chuť. Izolované složky byly pojmenovány podle rostlin: steviocid a rebaudiosid a jsou 250-300krát sladší než sacharóza. Látka je stálá i za tepla, nemění se jeho pH a nekvasí.

Ve 20. století se začaly používat ve velké míře umělá sladidla jako jsou cyklamáty a sacharin,ty však nejsou přírodního původu. Proto se na počátku 70. let začala japonská firma Morita Kagaku Kogyo Co., Ltd zabývat možností použít stévii jako náhražku cukrů v nápojích a dalším potravinářském průmyslu. Nyní má stévia 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly. Zde se také používá v nealko nápojích.

Nyní se používá stévia ve východní Asii (Čína, Thajsko, Korea, Tajwan, Malajsie) ve státech Jižní Ameriky a v Izraeli. Největším producentem je v současnosti Čína....

Naše produkty pocházejí přímo z Argentiny od nejstarších výrobců a jsou dodávány v originálním balení s garantovanou kvalitou.